Opět o Green dealu

Jedním z klíčových zdrojů financování jsou, kromě půjček, tzv. emisní povolenky. Systém „perpetum mobile“, ve kterém by ti, co vypouštějí skleníkové plyny (v podstatě každý kdo má auto a v zimě topí), platili do modernizačního a sociálního fondu, který by měl chudším obyvatelům kompenzovat navýšení cen energií a vyšší náklady na živobytí. Bezemisní, udržitelný způsob života pro všechny.

Jenže perpetum mobile neexistuje.

Největšími světovými producenty CO₂ v roce 2015 byly Čína (30 %), USA (15 %) a Evropské hospodářské společenství (10 %). Green deal tedy může mít teoreticky vliv na 10 % produkce CO₂.

Kvůli zlomku emisí CO₂ se tak máme vydat na cestu, která dramaticky ohrožuje strategickou bezpečnost, prosperitu a konkurenceschopnost celé EU? Na cestu, která je více vytyčena zelenou ideologií než vědou, výzkumem a zkušeností? Máme se snažit splnit limity, které tehdejší odpovědní schvalovali s vědomím, že …až na to dojde, tak to už tady maminko nebudete!

Už dnes kvůli limitům nejsme schopni udržet těžký průmysl a těžit nejenom důležité suroviny, ale prakticky vůbec nic. Elektromobilitu a fotovoltaické panely zajišťujeme jenom díky dodávkám ze zemí našich soupeřů či dokonce nepřátel ve světové ekonomické soutěži. Dlouhé roky jsme kopali hrob pro uhelné elektrárny, které jsou aktuálně nenahraditelným flexibilním energetickým zdrojem. Jediným zdrojem, jehož provozní surovinu, uhlí, máme na svém území.

 Prosadit důležité změny na evropské úrovni není a nebude jednoduché.

Dokud nebudeme jako Evropa energeticky a surovinově soběstační (bez solárních panelů z Číny), nemůžeme obstát ve světové soutěži velmocí. Utopické představy povedou k navyšování cen energií a životních nákladů, dojde ke společenskému neklidu, což povede k podpoře extremistických stran a hnutí. Ty signály už vidíme.

Zkrátka, nebudeme-li mít sílu k odstrašení našich nepřátel, staneme se jejich vazaly. Ochrana životního prostředí je rozhodně důležitá a každý z nás ji můžeme okamžitě podpořit svým způsobem života. Pokud však chceme mít pod stálou kontrolou kroky vedoucí ke zlepšování světa kolem nás, musíme především myslet na zajištění současné i budoucí bezpečnosti a prosperity Evropy.

Otočit tu loď, která teď směřuje k ideologickým zeleným cílům, zpátky do bezpečného proudu, nebude lehké. Názory se v Evropě liší stát od státu. Můžeme jasně vidět, že ani doma nemáme jednotný postoj. Ale nemá smysl naivně tančit na palubě a věřit, že, když to myslíme dobře, musí to dobře dopadnout.