O Lex Ukrajina

Ruská agrese na Ukrajině už trvá celý rok. Válka. Nikoho z nás vloni v únoru nenapadlo, že se to může stát tak blízko našich hranic a nikdo z nás nedokázal odhadnout, jak dlouho to bude trvat. Nevíme to ani dnes. Vlna solidarity s lidmi prchajícími před válkou, která se zvedla v České republice byla obdivuhodná. Děkuji všem, kteří se snaží stále pomáhat. 

V současné době už se ani tak nejedná o pomoc materiální, ale spíše o podporu a pomoc při začleňování Ukrajinců do naší společnosti, pomoc při hledání práce, doučování dětí, pomoc s vzájemným porozuměním, atd. Ukrajinci většinou stále doufají, že se brzy budou moci vrátit zpátky do své země, do svého města a ti šťastnější i do svých domovů. Situace, s níž se potýkají už déle než rok je opravdu nezáviděníhodná a pro našince jen velmi těžko pochopitelná. Naproti tomu považuji za důležité říci, že Ukrajinci jen tak nesedí a nečekají, až válka skončí, jak bývá někdy bohužel prezentováno. 

Navzdory jazykové bariéře, nemožnosti uznání kvalifikačních předpokladů i těžko odhadnutelné doby, po kterou budou v České republice a dalším komplikacím, si většina z nich našla práci a přispívá do našeho sociálního systému stejně jako my. Těch pracujících je zhruba sto tisíc. To rozhodně není zanedbatelné množství, když uvážíme, že celkem v České republice evidujeme necelého půl milionu lidí, a z toho třetinu tvoří děti do 15 let.  Zároveň s tím logicky klesá počet žadatelů o humanitární dávku.

Od loňského března, kdy byl soubor zákonů zvaný Lex Ukrajina v českém parlamentu přijat, prošel několika úpravami, které vždy reagovaly a reagují na postupný vývoj situace. Na sklonku loňského roku jsme v obou komorách schválili prodloužení termínu dočasné ochrany do 31. března roku 2024. Prostřednictvím úprav zákonů zahrnutých v Lex Ukrajina se také postupně snažíme proces přijímání a začleňování uprchlíků maximálně zefektivnit, leckdy i zpřísnit a zejména v oblasti poskytování dávek učinit více transparentním.  Zůstává humanitární dávka i příspěvek pro solidární domácnost, oba tyto nástroje jsou ale adresnější a proces jejich přidělování se velmi podobá procesu, kterým prochází kterýkoli žadatel.

Domnívám se, že i nadále je povinností naší země pomáhat lidem, kteří byli, jsou a budou postiženi válečnými hrůzami na Ukrajině. Zároveň je naší povinností reagovat na vývoj situace a přizpůsobovat systémová opatření tak, abychom zachovali nutnou rovnováhu a spravedlnost. A mohu vás ujistit, že toto se děje právě prostřednictvím postupné novelizace zákonů zahrnutých v Lex Ukrajina. Nám všem přeji, aby válka skončila, uprchlíci se mohli vrátit domů a my už podobná zákonná opatření nemuseli přijímat. 

Text vyšel v Kalendáři Liberecka 030/2023

Obrázek smocr.cz