Není možné donekonečna žít na dluh

Pojďme se ohlédnout na rozpočtové výhledy na roky 2023 a 2024, jak je v roce 2021 předkládala sněmovně tehdejší ministryně financí Schillerová, která současnou vládu obviňuje z nezodpovědného hospodaření. 

Pro rok 2022 navrhovala ve svém výhledu saldo - rozdíl mezi příjmy a výdaji, ve výši 390 miliard korun. Tedy 390 miliard korun výdajů, které chtěla vynaložit, aniž by pro ně měla na příjmové straně ekvivalent. Naše vláda díky okamžitým škrtům na výdajové straně ušetřila ze stejného rozpočtu téměř 80 miliard. Navzdory válce na Ukrajině a vysokým cenám energií tak ukončila rok 2022 se saldem 316 mld. 

Převážnou část výdajů předchozí vlády tvořily populisticky rozdávané peníze. Půjčené peníze, které nám teď dramaticky chybí. Minulá vláda zkrátka utrácela bez přemýšlení o tom, jak moc po jejich hospodaření zůstane země zpustošená. Prostě efektní rozhazování zlaťáků mezi davy na náměstí, aby vládce ukázal svou „dobročinnost“ a „soucit“ se svými poddanými, kteří nadšeně tleskají a ani si nevšimnou, že zatímco oni chudnou, panovník jen kvete.

Proto poslouchat z úst paní Schillerové kritiku k sestavování rozpočtu a kritiku úsporného balíčku, který předložila současná vláda, je pro mě naprosto tristní. Opět je to populistické žvanění.

Pro letošní rok 2023 ve výhledu počítala paní ministryně za ANO s deficitem 370 miliard. Vláda Petra Fialy naproti tomu předpokládá schodek menší než 300 miliard korun. 

Musíme zkrátka šetřit. Zažil jsem to v Jablonci jako primátor, když jsme v roce 2010 přebírali radnici s dluhem téměř půl miliardy. Při pečlivě promýšlených výdajích jsme dluh během osmi let zvládli stáhnout na 50 milionů. Neříkám, že to nebolelo, ale bylo nutné se chovat zodpovědně a uvážlivě hospodařit. 

Konsolidační balíček spolu s důchodovou reformou, jak je představila vláda a jak je budeme projednávat v následujících týdnech ve sněmovně, přinese stabilizaci a uzdravení veřejných financí. Podrobně se zde nebudu jednotlivými body zabývat. Cítím ale potřebu říct, že navržená opatření budou pro každého z nás nějak bolestivá. Nejsou populární, ale jsou nutná. Koneckonců to všichni známe ze svých domácích rozpočtů, že není možné žít za víc, než vyděláme. A víme, že není možné donekonečna žít na dluh, jak se nám snaží namluvit opozice.